0

Parlamentní hrátky s Andrejem Babišem.

Zobrazeno: 1313

Hodinové debaty o důvěře vládě Adreje Babiše odhalily unikátní politickou realitu. Demokratická procedura voleb, díky které se v Poslanecké sněmovně ocitlo mnoho politických stran (pravda, některé se od sebe příliš neliší), vedla k zabrždění hlavního orgánu výkonné moci v zemi.

"Od počátku jsem byla přesvědčená, že vláda Andreje Babiše důvěru nedostane. Ostatně, některé strany ve Sněmovně dívaly zřetelně najevo, že mu to tak snadno „nedají". Což se také stalo," řekla v rozhovoru pro Sputnik předsedkyně Institutu slovanských strategických studií v Praze, politoložka Radmila Zemanová-Kopecká.

Radmila Zemanová-Kopecká: Nemyslím ale, že by tentokrát byly projevy ve Sněmovně něčím výjimečným. Zažila jsem tam i horší. Jiná věc ovšem je, že řada vystupujících politiků se zaměřila na podezření ze zneužití dotací Andrejem Babišem, aniž by brali v potaz presumpci neviny — tedy, že do pravomocného rozhodnutí soudu je člověk nevinný. A mám-li být upřímná, nabízí se otázka, proč se tolik nikdy nemluvilo a nemluví o jiných politicích — premiérech, ministrech, poslancích, kteří by možná měli ještě větší problém obhájit svou „čistotu" před spravedlivým soudem? Kdo ví? Možná by už dávno seděli, chránila je však imunita, tedy skutečnost, že je Sněmovna ke stíhání nevydala. Imunita se vůbec nějak stala velmi cenným nástrojem, ba přímo zbožím. Parlament třeba vydá ke stíhání poslance, kterého „potopí" vlastní vládní strana, jako tomu bylo v případě doktora Davida Ratha. Nebo v opačném případě, imunitou brání soudnímu jednání, kdy je poslancům imunita nevydáním „vnucena". Tedy když sami požádají o vydání k trestnímu stíhání a jejich žádost Sněmovna zamítne. Nejspíš proto, že veřejné projednávání by mohlo být nepříjemné pro vládnoucí strany, jako tomu bylo v případě Tomia Okamury (SPD). A víme, že v politice je vždycky něco za něco, takže svou cenu má i podpora či ne podpora imunity. U Andreje Babiše vše ale napovídá, že k vydání dojde. Zejména, jestli se včas nedohodne na podpoře vlády, čímž by získal na svou stranu většinu sněmovny, která by ho zároveň nevydala.

Ve Sněmovně se ovšem hovořilo i o vládním programu…

V tomto případě jsem ale zaznamenala zajímavý paradox. Většina stran zdůvodňovala své odmítnutí důvěry tím, že vláda Andreje Babiše chce autoritativně a neschopně vládnout sama jako jednobarevný kabinet, ale stejným dechem vyčítala této vládě, že zařadila do svého programu body, které považovaly jiné strany za „svoje" klíčové body stranického programu. Takže to vypadá, že ať udělá vláda Babiše cokoli, některé strany prostě důvěru Babišově vládě nedají za žádných okolností. Samostatné vládnutí — špatně, zohlednění zájmových bodů jiných stran — také špatně. Jinými slovy, Andrej Babiš nepostavil svá jednání tak a s těmi politickými subjekty, které by jeho vládu za přesně stanovených podmínek akceptovaly.

Nebylo by třeba vhodnější, aby Česká republika měla pouze dvě strany, podle vzoru Spojených států a Velké Británie, aby se v budoucnu vyhnula takovým politickým tahanicím? Koneckonců, postoje řady stran se v mnoha ohledech shodují?

Bylo by to možná jednodušší, ale v České republice tato forma není příliš akceptovatelná. Není to ani této zemi historicky vlastní. Všeobecně panuje názor, že i malé strany v Parlamentu mají své místo, prostě proto, že dostaly důvěru a podporu potřebné části občanů, která chce být v Parlamentu slyšena. Osobně si myslím, že je to i správné. Nedomnívám se navíc, že by zrovna český občan byl nadšen z amerického či britského systému. Mohli bychom se spíš bavit o zvýšení hranice „prostupnosti" do Sněmovny. To ovšem naráží na jeden faktor, jde o financování politických stran a sněmovních funkcionářů. Dvě strany ve Sněmovně by vytvořily situaci, že budou vydatně financované státem, zatímco ty menší takzvaně „utřou". Proto se na tom česká politická scéna v historicky dohledné době nemůže nikdy dohodnout.

Jakou byste v budoucnu viděla politickou scénu České republiky?

Čím dál tím víc budou nabývat na síle politické subjekty, které vnímají potřebu, aby jejich země byla bezpečná a aby vlády i ostatní politické subjekty pracovaly v zájmu země a národa, a ne v zájmu cizích mocností či vlastní kapsy. Politické subjekty, které nebudou stranit nesmyslným požadavkům EU a NATO na úkor zájmů vlastní země. To začíná být patrné už teď. S přibývajícími riziky a nesmyslnými omezeními či sankcemi začne tento trend nabývat stále více na síle a snaha o jeho potlačování může vést jedině k tomu, že se do popředí začnou dostávat radikální nacionalistické skupiny. Což by nebylo dobré pro nikoho.

Dostane nakonec Babišova vláda důvěru, nebo ne? Nebude pohřbená pod čapím hnízdem?

Jestli Babiš bude jednat v zájmu země a dohodne se s SPD a KSČM, které mají jednoznačné a nedvojsmyslné podmínky pro podporu jeho vlády, má jeho kabinet šanci důvěru nejen získat, ale hlavně, vládnout po celé období. Zatím to ale Babiš odmítá. Jistě, může se pokusit získat podporu u „staronových" stran (ČSSD, KDU-ČSL či ODS). V tom případě by ovšem bylo čistší vypsat nové volby, protože mandát k vládnutí v původní sestavě minulých období Babiš od svých voličů rozhodně nedostal.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

скачать dle 11.1смотреть фильмы бесплатно
Našli jste chybu?

Popište nám prosím chybu, na kterou jste narazili. Klikněte myší CTRL+ENTER.
V okně, které se objeví popište problém a pošlete Administrace.

Komentáře:0

O projektu

Gloobal.Cz je novou média značkou.Gloobal.Cz má jedinečné postavení jako poskytovatel alternativního obsahu zpráv a jako rozhlasová stanice. Nabízí úplnější obraz světa se skutečně rozmanitou škálou názorů, Gloobal.Cz mluví o tom, o čem jiní mlčí. Použití jakýchkoli materiálů přidaných k webu povoleno za předpokladu, že odkaz na internetové stránky.