0

Turecko vyhrožuje Evropě miliony běženců.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan pohrozil Evropě miliony běženců. Evropané se uklidňují tím, že turecký lídr blufuje. Vzývají k mezinárodním pravidlům a připomínají Turkům jejich závazky. Přitom ale úplně zapomínají na vlastní sliby Turecku a nevidí, že Erdogan vlastně používá zkušenosti samotné Evropské unie v řešení podobných problémů.

Vzpomeňme si stručně na původ nynějších vzájemných vztahů EU a Ankary. V prosinci uplyne přesně 20 let od oficiálního uznání Turecka za kandidáta na vstup do EU. Brusel dlouhou dobu používal tuto perspektivu jako vnadidlo pro různé turecké vlády, které měly pokorně plnit stále další a další požadavky Evropanů. Nakonec ale byly iluze o eurointegraci poněkud rozptýleny a mnozí Turci si uvědomili, že členství v EU není dosažitelné a že ho používají výhradně za účelem kontroly a usměrnění zvenčí jejich vnitřní politiky.

Na začátku roku 2016, když byla Evropa zaplavena migranty z afrických a asijských zemí, uzavřely Brusel a Ankara dohodu, podle které se Turecko zavázalo, že přijme syrské běžence a nepustí je dál. Výměnou slíbila EU 6 miliard eur na rozmístění Syřanů v tureckých táborech a také, což je neméně důležité, zrušení vízové povinnosti pro turecké občany v Schengenském prostoru již od června 2016.

Jenže Evropa, která již překonala naléhavý problém, ihned zapomněla vlastním jí způsobem na své sliby o vízech. Ankara postupně dostávala stále další podmínky a jednání o vízové otázce se změnila ve stejně dlouhou a bezperspektivní věc, jakou je mnohaletý příběh turecké asociace do EU. Takže Turecko poctivě splnilo své závazky ohledně rozmístění běženců, kdežto EU prostě jakoby „zapomněla“ na jeden z kardinálních bodů dohody a na to, že byl součástí celého balíku dohod.

Ankara občas připomínala Evropanům jejich slib ohledně zrušení víz také před operací Pramen míru na syrském severu a hrozila, že dohodu zruší. Evropané na to vytyčovali další podmínky, jako třeba záruky územní celistvosti Kypru, což mělo přinutit Turecko, aby se zřeklo uznání republiky Severní Kypr, kterou kontrolovali.

Avšak od počátku turecké ofenzívy proti Kurdům se začaly i beztak dost špatné vztahy mezi Ankarou a Bruselem značně zhoršovat. Evropané dost tvrdě reagovali na operaci a z úst úředních osob zazněly nediplomatické výroky.

Dost legrační je skutečnost, že se nejvíc snaží britský premiér Boris Johnson, kterého se vůbec netýká dohoda o vízech s Tureckem (poněvadž jeho země není členem Schengenu) a osud Evropské unie ho brzy nemusí zajímat, dojde-li konečně k brexitu.

Erdoganova odpověď na kritiku následovala brzy. V projevu ke svým stoupencům v Ankaře prohlásil: „Hej, EU, probuď se! Opakuji, budete-li dál označovat naši operaci za invazi, odpovíme prostě: otevřeme dveře a pošleme k vám 3,6 milionu migrantů.“

Prohlášení tureckého lídra vyvolalo v Evropě bouři. Hlava Evropské rady Donald Tusk, který končí svůj politický život, nazval Erdoganova slova „vydíráním“ a prohlásil, že podobné hrozby jsou „nemístné“. Všimněte si, že neřekl ani slůvko o slibech ohledně zrušení víz.

Četní západní komentátoři se přitom pokoušejí sami sebe uklidnit a prohlašují, že Erdogan prostě blufuje. Například sloupkař agentury Bloomberg je přesvědčen, že Turecko nedokáže přepravit do Evropy takový počet Syřanů.

Zdá se, že autoři podobných výroků zapomněli, jak to vypadalo před čtyřmi lety, než Turecko zastavilo proudy migrantů. Což, Erdogan jim to může připomenout. Turecký lídr považuje za alternativu osídlení syrskými migranty nárazníkového pásma, které vytváří během operace v severovýchodní Sýrii. Sám tomu říká „návrat běženců domů“, i když ze Syřanů z běženeckých táborů pouze 17 % pochází z provincií, které dnes kontrolují Kurdové. Takže nejde v podstatě o to, aby se Syřané vrátili domů, ale o demografickou změnu pohraničních syrských okresů obývaných Kurdy.

Evropané a četné organizace na ochranu lidských práv označují tyto plány Erdogana za „etnické čistky“ a stále se odvolávají na mezinárodní pravidla, jež zakazují nucené přemístění běženců. „Jakékoli pokusy o změnu demografie (v regionu) jsou nepřijatelné,“ prohlašují jednohlasně úřední osoby Evropské unie.

Vůbec se nezamýšlejí nad tím, že dohoda Turecka s EU právě stanovuje nucený návrat syrských běženců, jež se dostali do EU. A mluvíme-li o změně demografie celých regionů, pak se právě takhle chovali Evropané celkem nedávno v Srbské Krajině, Bosně, Kosovu, ze kterých vyhnali tisíce Srbů. EU dnes obviňuje Erdogana v podstatě ze stejné politiky, kterou Brusel nejen vítal, ale aktivně prosazoval na území bývalé Jugoslávie. Vůbec jim to nevadilo, žádná mezinárodní právní pravidla a úvahy o morálce tenkrát nebránily lídrům EU. Avšak, jak tomu často bývá v dnešní politické praxi, co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.

Motivy a akce Turecka v severní Sýrii se dají hodnotit různě. Dají se označit za cynické a tvrdé. Přistupovat k tomu je však třeba nanejvýš opatrně, protože Ankara v nejbližší době nehodlá obnovit suverenitu legitimní vlády sousední země nad tímto územím (což je konečným cílem Damašku a Moskvy). Můžeme ale jednoznačně tvrdit, že Erdogan vypadá mnohem čestněji než pokrytecká Evropa, která ho obviňuje z činů, jež pokládala za dost přijatelné v různých regionech planety. A v tomto dvojím metru se znovu názorně projevila morální bída dnešní Evropské unie.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Gloobalu.

скачать dle 12.1
Našli jste chybu?

Popište nám prosím chybu, na kterou jste narazili. Klikněte myší CTRL+ENTER.
V okně, které se objeví popište problém a pošlete Administrace.

Komentáře:0

O projektu

Gloobal.Cz je novou média značkou.Gloobal.Cz má jedinečné postavení jako poskytovatel alternativního obsahu zpráv a jako rozhlasová stanice. Nabízí úplnější obraz světa se skutečně rozmanitou škálou názorů, Gloobal.Cz mluví o tom, o čem jiní mlčí. Použití jakýchkoli materiálů přidaných k webu povoleno za předpokladu, že odkaz na internetové stránky.